Ke stažení: 11. měsíc myšlenek Roku kněží
19. dubna
Řešení každého problému
Je třeba nechat žít Boha v nás a nechat jej, aby skrze nás přecházel na druhé jako příval života, který oživuje vše, co je vyhaslé.
A dbát na jeho živou přítomnost mezi námi skrze lásku.
Tehdy nastane revoluce ve všem kolem nás: v politice a v umění, ve škole a v práci, v osobním životě i v zábavě. Ve všem.
Ježíš je dokonalý člověk, který v sobě zahrnuje všechny lidi a každou pravdu.
Kdo nalezl tohoto člověka, nalezl řešení každého problému.
Chiara Lubichová
20. dubna
Svatí laici
Časné skutečnosti nejsou v pojetí křesťanů určeny k tomu, aby se rozplynuly v prázdnotě. Je třeba je využít k tomu, aby se staly součástí velikého proudu, který nese celé stvoření k Bohu. (…)
Bylo by naivní si myslet, že evangelizace těchto časných skutečností se obejde bez střetů a soubojů. Jsou totiž ještě pořád součástí vlády „knížete tohoto světa“, který jen tak svou kořist nepustí!
Ale věříme tomu, že pracovní sféra bude přivedena ke Kristu bez velkého úsilí a ekonomická sféra se lehce promění evangeliem? A co svět politiky, vědy a umění?
Toto znovuzískání přirozenosti ze strany milosti vyžaduje, aby byla svatost přítomna v celém moderním světě. Celý problém je tedy v tomto: máme svaté laiky? (Tedy světce, aby bylo jasné: lidi zcela odevzdané Kristu, ve kterých je přítomna jeho láska a jsou uchváceni jeho Duchem.) Máme dělníky, rolníky, průmyslníky, kteří jsou svatí, umělce, kteří jsou svatí?
Henri Caffarel
21. dubna
K plnosti
Bože, prosím tě, chci tě poznat, chci tě milovat a radovat se z tebe. A pokud toho v tomto životě nejsem v plné míře schopen, kéž bych se alespoň každý den k tomuto cíli přiblížil, dokud nedosáhnu plnosti. Zde ve mně roste poznání tebe, ale tam dosáhne plnosti. Zde roste láska k tobě, ale tam se naplní. Moje radost je velká aspoň v naději, ale tam bude plná ve skutečnosti. (…)
Kdo neuvěřil, nemůže pochopit. Neboť kdo nemá víru, nemůže zakoušet, a kdo není expertus, nepozná. Kdo tedy něco prožil, ví rozhodně více než ten, kdo o věci jen slyšel mluvit. Tak poznání toho, kdo i zakusil, je nadřazeno poznání toho, kdo jen slyšel.
Sv. Anselm z Canterbury
22. dubna
Krásnější život!
Žít jako jednotlivci životem vzkříšených a žít jako církev (která je částí lidstva, jež je vykoupeno a vzkříšeno) trinitární společenskou dynamiku takovým způsobem, aby i ty zbylé miliardy lidí, které nepoznaly světlo Božího zjevení, mohly říci: „Ano, život křesťanů je krásnější, šťastnější, pohodovější a tvořivější než ten náš.“ Nemělo by právě toto být svědectví, které máme vydávat?
Anebo máme považovat za snílky Lukáše s jeho Skutky apoštolů či autora Listu Diognetovi, který píše, že život křesťanů, i když se odehrává na zemi, „ukazuje neuvěřitelné a paradoxní zákony jejich duchovní republiky“?
Silvano Cola
23. dubna
Už v základu
Kristus nám zjevuje, že božský život je trojiční společenství. Otec, Syn a Duch žijí v dokonalém vzájemném společenství lásky, tedy v nejvyšším tajemství jednoty. Odtud pochází veškerá láska a každé společenství, díky velikosti a důstojnosti lidské existence. (…)
Společenství, které se má budovat mezi lidmi, je společenstvím, které je už v základu založené na Jejich lásce a které se má projevovat v celém životě, a to i v jeho aspektech ekonomických, politických i sociálních.
Konference v Puebla
24. dubna
Přehodnotit lásku v sociální oblasti
Pro vytvoření lidštější společnosti, která by byla více hodná člověka, je třeba přehodnotit lásku v sociální oblasti – na úrovni politické, ekonomické i kulturní –, a to tak, aby se z ní stalo stálé a nejvyšší pravidlo lidského konání.
Spravedlnost sama o sobě dokáže zajistit rovnoměrné rozdělení vnějších statků mezi lidmi, avšak pouze láska dokáže navrátit člověka jemu samotnému. Lidské vztahy nelze regulovat jen mírou spravedlnosti. Křesťan ví, že láska je důvodem toho, proč Bůh započal vztah s člověkem, a že Bůh očekává od člověka jako odpověď právě lásku.
Láska je tedy nejvyšším a nejušlechtilejším vztahem mezi lidmi. Láska by tedy měla oživovat každý aspekt lidského života, a rozšířit se i na mezinárodní úrovni. Pouze lidstvo, ve kterém vládne „civilizace lásky“, se bude moci radovat z autentického a trvalého míru.
Kompendium sociální nauky církve
25. dubna
Láska nad každou lásku
Drazí mladí bohoslovci a řeholníci, vy sami se stanete živými oltáři, na kterých se zpřítomňuje láska obětujícího se Krista jakožto inspirace a pramen duchovního pokrmu pro všechny, se kterými se setkáte.
Když jste přijali povolání Pána následovat ho v čistotě, chudobě a poslušnosti, vydali jste se na cestu radikálního učednictví, které z vás učiní „znamení, kterému se bude odporovat“.
Každodenně uspořádejte svůj život podle láskyplného sebeobětování Pána v poslušnosti Otcově vůli. Tímto způsobem objevíte svobodu a radost, které mohou přitáhnout i ostatní k oné Lásce, která je nad všechny jiné lásky, jakožto jejich pramen a poslední naplnění. Nikdy nezapomeňte na to, že žít v čistotě pro Boží království znamená zcela zasvětit svůj život lásce.
Benedikt XVI.
26. dubna
Kristus vyplňuje naši prázdnotu
Ctnost naděje – jež spočívá v jistotě, že nás Bůh vede se svou předvídavou všemohoucností a že nám dává prostředky, jež potřebujeme – nás utvrzuje o neustálé dobrotě Pána k lidem – ke každému z nás. On je stále připraven nám naslouchat, neboť se nikdy nasloucháním neunaví.
Zajímají ho tvé radosti, tvé úspěchy, tvá láska, ale též i tvé úzkosti, tvé bolesti i tvé neúspěchy. Proto k Němu neupírej svou naději pouze, když tě přepadne slabost. Obracej se k svému Nebeskému Otci ve chvílích příznivých i nepříznivých, utíkej se do jeho milosrdné ochrany.
K poznání skutečnosti, že jsme jen řada nul, není třeba zvláštní pokory. Jistota naší osobní nicotnosti se však mění v nezlomnou sílu, protože na začátku této řady nul je Kristus, takže z toho vychází obrovské číslo: „Pán je mé světlo a má spása, koho bych se bál?“ (Žl 26,1).
Sv. Josemaría Escrivá De Balaguer
27. dubna
Síť těch, kteří věří
Bůh pro svou církev nepotřebuje velikány, ale spíše maličké. Kdo pochopí své povolání, stane se maličkým a přítelem maličkých. (…)
Jedině církev, která dokáže vzývat Boha, bude schopna slyšet jeho volání. Jedině pokud se s modlitbou obracíme k Bohu, uslyšíme, co nám chce říci, a obdržíme od Něj, co nám chce dát. (…)
Povolání roste tam, kde je jednota a vzájemná láska. Dost často však chybí síť lásky, komunikace a skutečného soužití, kde by jednotlivec mohl nacházet Pána uprostřed a sebe sama pak na svém místě vedle Pána a ve všem. Na místech, kde je síť uvolněná a zeslabená, nezachytí ty, které by měla, a oni jen proplují kolem. Potřebujeme tedy hustou síť těch, kteří věří v Boží povolání, aby toto povolání mohlo být přijímáno a uskutečňováno v životě.
Klaus Hemmerle
28. dubna
Svobodní
Co po tobě žádám? Liberos! Kněze svobodné díky tvé svobodě, kteří jsou svobodni ode všeho. Od otce, matky, bratrů, sester, pokrevních příbuzných, přátel, od všech možných věcí, od překážek, starostí a dokonce od své vlastní vůle.
Liberos! Ty, kteří jsou Ti zcela zasvěceni z lásky, připraveni učinit, co po nich chceš, muže podle tvého srdce. Takové, kteří neuhýbají z cesty nebo se nezastavují kvůli svým plánům (…), kteří jsou jako David, s holí kříže a s prakem růžence.
Liberos! Muže, kteří jsou jako oblaka nad zemí, plná nebeské rosy, připravená letět tam, kam je zavane vánek Ducha (…).
Liberos! Osoby, které jsou ti stále k dispozici, stále připravené poslechnout hlas představeného jako Samuel (…), které jsou stále připravené běžet, a pro tebe a s tebou všechno snášet jako apoštolové (…).
Liberos! Praví synové Marie, tvé svaté Matky, počatí a zrození z její lásky, nošení jejím lůnem, od ní živení, pečlivě vychovávaní, podporovaní a obohacovaní milostmi (…).
Kdy přijde tato záplava ohně čisté lásky, který máš zažehnout na celé zemi?
Sv. Ludvík Maria Grignion de Montfort
29. dubna
Andělská stvoření
Prosím Tě, věčná Dobroto, nevýslovné Božství, vyslyš svou služebnici a nehleď na množství mých nepravostí.
Prosím Tě, abys k sobě obrátil srdce služebníků svaté církve, své nevěsty, aby následovali Tebe, Beránku chudý, pokorný a mírný, který jsi prolil svou krev. Kéž jdou za Tebou po cestě nejsvětějšího kříže, a to tak, jak jsi šel Ty, a ne tak, jak chtějí sami.
Kéž se stanou andělskými stvořeními, pozemskými anděly v tomto životě, neboť mají sloužit Tělu tvého Jednorozeného synáčka, neposkvrněného Beránka (…).
Božské smilování, sjednoť je a obmyj v pokojném moři své dobroty, aby na nic nečekali, a ztráceli to, co mají, kvůli tomu, co nemají.
Sv. Kateřina Sienská
30. dubna
Nablízku všem, ale nade všemi
Pastýř duší má být nablízku všem, aby jim porozuměl, a zároveň má vynikat nade všemi v kontemplaci, aby dokázal ve své vnitřní lásce přijmout do svého srdce slabosti druhých a sám sebe překonávat, a to díky hloubce své kontemplace a touze po neviditelných dobrech.
Zaujat touhou po duchovních výšinách však nemá pohrdat slabostí bližního a naopak se nemá ani přizpůsobit slabosti do té míry, že by po těchto výšinách přestal prahnout. (…)
Jednání pastýřů by mělo být takové, aby jejich svěřenci neměli strach svěřovat jim svá tajemství. Když pak budou nešťastníci zavaleni vlnami pokušení, budou se moci utéci k pastýři jako děti ke své matce a s pomocí jejich rad a slz prolévaných při modlitbách, budou moci být obmyti od viny, kterou na sobě cítí.
Sv. Řehoř Veliký
1. května
Evangelní revoluce
Magna Charta křesťanské sociální nauky má svůj počátek tam, kde Maria zpívá: «Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil; hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou.» (Lk 1,52-53)
V evangeliu je zachycena největší a nejvíce strhující revoluce. Zdá se, že je i v této době, zahlcené řešením velkých sociálních problémů, v Božím plánu, aby nám všem Madona podala pomocnou ruku k tomu, abychom vytvořili, upevnili a ukázali světu novou společnost, v níž opět velmi mocně zazní Magnificat.
Chiara Lubichová
2. května
Dávat světlo
I přes veškerý odpor, bránění a zdráhání existuje žízeň po Bohu a my máme nádherné povolání pomáhat, dávat světlo. To je naše dobrodružství.
Jistě, jsou mnohé nepředvídatelné věci, mnohé komplikace, bolesti a podobně. Avšak i Panna Maria ve chvíli zvěstování věděla, že je před ní neznámá cesta. Mohla počítat s tím, že se na této cestě vyskytnou mnohé bolesti, vždyť znala Písmo svaté i proroctví o Božím Služebníku. Ona ale uvěřila slovům anděla: neboj se, neboť nakonec Bůh je silnější. Neboj se ani kříže, ani všech trápení, protože nás vede Bůh. I tyto bolesti nakonec poslouží, abychom dosáhli plnosti světla.
Benedikt XVI.
3. května
Maria - styl života
Existuje bod, v němž se způsob Božího života, životní styl kněze a životní styl církve stává viditelným jakožto znamení a vzor? Odpověď zní: Maria. (…)
Tento pohled na Marii je pro kněze obzvláště důležitý. Od ní se může naučit tomu, co ho, takovým způsobem, nemůže naučit nikdo jiný: dát přednost bytí, tedy toho, co se uskutečňuje v tichém klidu, před činností, přednost věrnosti povolání před vlastními programy a iniciativami. Jelikož je Panna Maria sama o sobě “ničím” z lásky, jež přijímá a akceptuje všechno, stává se pro všechny vším, aniž by se ztratila či zbloudila.
Ona se nachází tam, kde je místo kněze: pod křížem svého Syna, ve kterém se nám odevzdává a svěřuje láska (…), aby se stala stylem a obsahem našeho života, aby se nám stala spásou.
Klaus Hemmerle
4. května
Dar, kterého se nesmíme vzdát
Kněžství vyžaduje zvláštní integritu, celistvost v životě a ve službě, a právě tato integrita patří především k naší kněžské identitě. V ní se projevuje současně velikost naší důstojnosti i odpovídající snaha dát se k “dispozici”: míní se tím pokorná ochota přijmout dary Ducha Svatého a darovat dál plody lásky a pokoje ostatním. Musíme být připraveni zprostředkovávat druhým jistotu víry, která jim umožní pochopit hlouběji smysl lidské existence a uschopní je uplatňovat morální řád v životě jednotlivce i v lidských společenstvích.
Poněvadž kněžství je nám dáno, abychom jako Kristus neustále druhým sloužili, nesmíme se ho vzdát pro těžkosti, které nás potkávají, ani pro oběti, které se od nás požadují. Jako apoštolové «jsme všechno opustili, abychom následovali Krista» (srov. Mt 19,27), a proto musíme u něho vytrvat – i pod křížem.
Jan Pavel II.
5. května
Mariino poslání
Ve všeobecném plánu spásy patří Panně Marii poslání nositelky Krista. Kde se zjeví Kristus, tam bude nějakým způsobem přítomná i ona. Kde se objeví ona, tam bude nezbytně i Kristus. Díky jejímu životnímu poslání je úkolem Panny Marie, aby přinášela Krista a darovala jej světu.
Mudrci našli Spasitele v klíně Matky. Podobně i pastýři. To se nestalo jen tak, to je znamení. Zde před námi stojí Madona: v uších Ave, na rtech Magnificat, v náručí Dítě, v srdci sedm mečů a nad hlavou ohnivé jazyky. Lze její obraz vykreslit dokonaleji?
Kromě toho ji můžeme nazývat též rodičkou Krista. Jejím úkolem je rodit Krista tam, kde jí dáme prostor.
Josef Kentenich
6. května
Nová rodina
Mariino mateřství začínající jejím fiat v Nazaretu se dovršuje pod křížem. Je-li pravdou – jak poznamenává svatý Anselm –, že «od chvíle svého fiat začala všechny přivádět do své náruče», mateřské povolání a poslání Panny vůči věřícím v Krista začalo ve skutečnosti tehdy, když Ježíš řekl: «Ženo, hle, to je tvůj syn!» (Jan 19,26)
Když umírající Kristus z výšky kříže spatřil Matku a vedle ní milovaného učedníka, rozpoznal prvotinu nové Rodiny, kterou přišel ve světě ustanovit, zárodek církve a nového lidstva.
Boží Syn tak dovršil své poslání: narodil se z Panny, aby sdílel náš lidský osud ve všem kromě hříchu a v okamžiku návratu k Otci zanechal ve světě svátost jednoty lidského pokolení - rodinu «shromážděnou jednotou Otce i Syna i Ducha Svatého».
Benedikt XVI.
7. května
Synovský vztah
Tím, že Ježíš prohlásil Marii za matku jednoho kněze, stala se ta, která byla především matkou Ježíše - Velekněze, jedinečným způsobem matkou kněží. Ona je pověřena bděním nad rozvojem kněžského života v církvi, který je úzce spojen s rozvojem křesťanského života.
Ježíš se neomezil jen na to, že svěřil Marii toto poslání ve vztahu ke kněžím. On se též obrátil na Jana, aby jej uvedl do synovského vztahu k Marii: «Hle, to je tvá matka!» (Jan 19,27). Chtěl, aby učedník poznal v Marii svou matku a aby si k ní vytvořil hlubokou a vřelou náklonnost.
Na tuto touhu ukřižovaného Mistra milovaný učedník ihned odpověděl tím, že vzal Marii k sobě. Podle tradice žil první léta své apoštolské služby ve společenství s tou, která mu byla dána za matku, a v níž nalezl jedinečnou pomoc.
Jan Pavel II.
8. května
Očima Panny Marie
Svatý Jan mohl psát tak vzletně a rozjímat o Slovu u Boha, o Slovu, které je Bůh, protože s ním žila Matka Boží. Toto mimořádné soužití, toto sdílení s tou, která všechny ty věci uchovávala a rozjímala ve svém srdci (srov. Lk 2,19), mu otevřelo oči; viděl církev, její budoucnost, její zápasy a její vítězství, protože měl před sebou vzor církve.
Panna Maria je prototypem církve a žádný kněz, povolaný k budování církve, nedokáže naplňovat svůj úkol lépe než právě v její blízkosti. Žijí-li kněží ve společenství s Marií, ona, matka jednoty, jim odhalí, jak mají uspořádat lásku ve svých srdcích i vztazích, jak utvářet Kristovo Tělo po vzoru onoho věčného a jedinečného dialogu lásky v Nejsvětější Trojici. (…)
S ní, Matkou církve a Matkou jednoty, se dnešní kněží a řeholníci stanou autentickými “lidmi dialogu”. S ní se stanou budovateli jednoty, «aby všichni byli jedno» (Jan 17,21).
Chiara Lubichová
9. května
Církev je Žena
Církev není byrokratický aparát ani pouhá instituce... Ona je Žena. Je Matka. Je živá.
Mariánské chápání církve je nejsilnějším a nejrozhodnějším protikladem vůči čistě organizačnímu a úřednickému pojetí církve. My nemůžeme „dělat církev“, my musíme „být církví“… Církví se staneme pouze skrze naše mariánské bytí.
Na počátku se církev zrodila, když se z duše Panny Marie vynořilo “fiat”. Nejhlubším přáním Druhého vatikánského koncilu je, aby se církev probudila v našich duších. Maria nám ukazuje cestu.
Kard. Joseph Ratzinger
10. května
Mariánský profil
S Marií, první laičkou církve, a s její spiritualitou [společenství] (…) vzroste specifický příspěvek, který církvi přináší mariánský profil. Církev se bude před zraky všech lidí jevit krásnější, svatější, pružnější a rodinnější.
Bude církví milující, přijímající, lépe nasměrovanou k novým obzorům: ekumenismu, mezináboženskému dialogu a dialogu s těmi, kdo nevěří; budou v ní stále nové věci a nová povolání; bude to církev charismatická, církev mariánská, více misionářská a evangelizační.
Toto všechno se bude dít ke slávě Boží a Jeho Matky.
Chiara Lubichová
11. května
Zpytování svědomí ohledně agape - 1
Pouze vtiskne-li se do lidské dimenze osobnosti kněze láska, uskutečňuje se v ní vykoupení, a v důsledku toho již neexistuje žádný rozpor mezi jeho službou a jeho lidskou existencí uprostřed lidí. (…)
Vytvořme jakýsi druh “zpytování svědomí”, který by nás uschopnil, abychom vzali v úvahu život v jeho celistvosti a zahrnuli do oné základní lásky také často přehlížené “kouty” života.
1. Společenství: Je můj životní styl formován ve světle a ve vztahu ke společenství? Jaký mám vztah ke svým duchovním a materiálním statkům? Jakým způsobem věci vlastním a jak je dokáži darovat?
2. Poslání: Jaký jsem, jak jednám, jak jdu lidem vstříc? Je nastavení mého života ve shodě s požadavky na mou službu? Do jaké míry? Vyvěrá z mého života přitažlivá síla evangelia?
3. Spiritualita: Jak věřím, jak žiji a vydávám víře svědectví? Umím vstoupit do Božího “nitra”, umím tam doprovázet druhé, jsem ochoten se tam nechat druhými doprovázet?
Klaus Hemmerle
12. května
Zpytování svědomí ohledně agape – 2
4. Tělesný život: Jak snáším utrpení? Umím mít účast na utrpení druhého? (…) Jsem opravdu údem Kristova Těla, o němž je řečeno, že trpí-li jeden úd, trpí s ním všechny údy (…)? Formuji svůj život také v jeho tělesnosti, v souladu s jedinečnou láskou? A je právě proto má láska zakotvená v Pánu vždy zaměřená na všechny?
5. Bydlení a oblečení: (…) Jak se oblékám? Má místo, v němž žiji, ráz skromnosti a jednoduchosti, ne však zanedbanosti? Má rozměr klausury i pohostinky, je schopné být zároveň místem diskrétním i otevřeným? Může se v něm můj bližní cítit přijatý jako Kristus?
6. Moudrost: Umím si najít čas na reflexi věcí, které se týkají víry a světa, církve a kultury, a to ve světle božské moudrosti? Jak mluvím? Jak myslím? Snažím se rozšiřovat a prohlubovat osobní kulturu, abych se neomezoval jen na osvědčenou sérii pomůcek, které mi pomáhají v mém poslání?
7. Komunikace: Jak udržuji kontakt s druhými (…)? Mám spíše sklony se izolovat nebo jsem naopak roztěkaný z nadměrného množství kontaktů? (…) Jsou mé dopisy a telefonáty, mé cestování a má pozvání proniknuty láskou, vzájemným bratrstvím, smyslem pro zodpovědnost křesťana?
Klaus Hemmerle
13. května
Žít a znát Slovo
Kněz, aby byl autentickým vůdcem společenství a opravdovým správcem Božích tajemství, musí být také mužem Božího slova, velkodušným a neúnavným hlasatelem evangelia. Dnes je to tváří v tvář nezměrným úkolům “nové evangelizace” ještě naléhavější. (…).
Je to náročný rozměr, protože dnešní lidé očekávají od kněze více slovo „žité“ než jen „hlásané“. Kněz musí „žít ze Slova“.
Zároveň však musí usilovat o to, aby byl intelektuálně připraven, aby je důkladně znal a účinně je hlásal.
V naší době, charakterizované vysokým stupněm specializace téměř ve všech oblastech života, je více než kdy jindy důležitá intelektuální formace. Umožňuje navázat intenzitní a tvůrčí dialog se současným myšlením.
Jan Pavel II.
14. května
Neustálé a osvobozující studium
Kněz má být vlídný, aniž by se podbízel; jemný, avšak silný; má přitahovat duše, ale mít i vhodné hranice; být uvážlivě trpělivý, přiměřeně dobrácký, stále a stále obezřetný.
Kněžím velmi škodí nedostatek studia; oni nemají nikdy své studium odložit, neboť umožňuje nevyčerpatelné prohlubování. Dobré a svaté knihy jsou pro kněze záchranou a láska k nim je osvobodí od mnoha špatností.
Kromě toho, že studium knězi umožňuje, aby byl kultivovaný, kompetentní a „v obraze“, aby mohl vhodně poradit a sloužil pouze Bohu a lidem, opakuji, toto neustálé studium jej osvobozuje od nesčetných nebezpečí. (…)
Aby kněží věnovali čas studiu, potřebují soustředěnost. Tato ctnost je nezbytná jak pro srdce kněze, tak pro jeho vztahy ke světu.
Conchita Cabrera De Armida
15. května
Porozumět znamení doby
Náš současný život je přehlcený neustálým pozorováním vnějšího světa. Komunikační prostředky se natolik rozšířily a jsou tak agresivní, že nás zaneprázdňují, rozptylují, odvrací nás od nás samých a zbavují nás našeho osobního uvědomění.
Dejme si na to pozor! Máme přejít z pozice obyčejných pozorovatelů do pozice kritiků, myslitelů a soudců. Tento postoj reflexního poznání má pro moderní duši nesmírnou důležitost, chce-li zůstat duší živou, a nikoliv pouhým promítacím plátnem pro tisíce dojmů, kterým je vystavena. Chceme-li objevovat “znamení doby”, je tento reflexní postoj pro nás křesťany nezbytný, protože, jak učí koncil (Gaudium et spes, č. 4), interpretace “doby” - tj. výklad empirické a historické skutečnosti, která nás obklopuje a na nás působí - musí být konána “ve světle evangelia”.
Nalézání “znamení doby” je skutkem křesťanského uvědomění; vychází z konfrontace víry s životem.
Pavel VI.
16. května
“Trojiční” moudrost
Otisk Trojice je bezpochyby křesťanským specifikem ve všech vyjádřeních našeho života ať osobního nebo společenského. (…) Dnes bychom se měli znovu naučit vidět všechno ve světle Trojice, (…) měli bychom si osvojit trojiční porozumnění výdobytkům současného myšlení a moderní kultury. Pouze tímto způsobem budeme schopni překonat dualismus víry a života, dualismus kultury a teologie. (…)
Vidíme-li všechno v moudrosti Trojice, nemohou se od sebe oddělovat dimenze, jež se vzájemně nevylučují, ale doplňují. Pouze trojiční způsob myšlení umožňuje nalézt rovnováhu a dialog.
Skutečnost, že Bůh je jeden ve třech Osobách, se nemůže neodrážet v celém stvoření. Máme se naučit vidět věci stále v jejich vzájemnosti, naučit se kráčet společně a žít v jednotě.
Toni Weber
17. května
Kříž - kniha moudrosti
Kříž je nejmoudřejší knihou, kterou můžeme číst. Ti, kdo tuto knihu neznají, zůstanou hloupými, i kdyby poznali všechny ostatní knihy.
Skutečně moudrými lidmi jsou pouze ti, kdo kříž milují, kdo se jej táží, kdo jej prohlubují...
Čím více se nacházíme v jeho škole, tím více v ní toužíme zůstat. Čas v ní utíká bez nesnází.
Víme všechno, co chceme vědět, a nikdy se nenasytíme tím, co v něm okoušíme.
Sv. Jan Maria Vianney
18. května
Moudrost, ne výřečnost
Nacházíme velký rozdíl mezi tím, kdo mluví v síle milosti, a tím, kdo to dělá z lidské chytrosti.
Často máme zkušenost s tím, že lidé výřeční a vzdělaní, obdaření mnoha dary nejen k mluvení, ale též k pochopení, navzdory mnoha proslovům v kostelích a zdání velkého ohlasu, nedokázali nikoho z posluchačů podnítit ke kajícnosti ani k pokroku ve víře nebo v bázni Boží. Ačkoliv jejich slova zněla našemu sluchu příjemně a lahodně, odvracíme se od nich.
Naopak často právě lidé s menší výřečností, kteří se příliš nestarají o krásu proslovu, slovy prostými a nepřikrášlenými mnohé přivedli k víře, pyšné přiměli k pokoře a do duší hříšníků vnesli podnět ke konverzi. To je jistě znamením, že mluvili v síle milosti, kterou byli obdarováni.
Origenes |